Přípravu na nadcházející sezónu zvolila letos Katka v Holandsku. Jak
to tam probíhá se dočtete v zajímavé reportáži:
Kvalitní tréninkové podmínky a sparing. Přesně
z těchto důvodů jsem se rozhodla opět strávit část své letní
přípravy v zahraničí. V předchozích letech jsem měla možnost
připravovat se v irském a švýcarském národním centru, letos jsem se
vydala do Nizozemska.
Holandské národní centrum se nachází v Arnhemu a je součástí
olympijského centra Papendal, kde se kromě badmintonistů připravuje také
celá řada dalších sportovců. Trénujeme od pondělí do pátku a
každý den máme 2 tréninkové jednotky, 6 tréninků je
badmintonových, 4 kondiční. Příští týden nás ještě čekají navíc
2 tréninky zaměřené pouze na techniku. Pod vedením dvou dánských
trenérů (Kent Madsen pro deblisty a Jonas Lyduch pro singlisty) se zde
připravuje celá holandská špička, například 32. hráč
světového žebříčku Mark Caljouw nebo aktuálně
18. pár světa Jacco Arend – Selena Piek. Holanďané
(stejně jako dnes již většina zemí) jsou si vědomi toho, že pokud
chtějí uspět, pak je třeba, aby ti nejlepší hráči měli odpovídající
podmínky a trénovali společně. Momentálně zde také probíhá
soustředění juniorských výběru a na jejich přípravě se podílí celá
řada bývalých šp ičkových hráčů – Ruud Bosch, Dicky Palyama
nebo Eefje Muskens. Ti nejlepší junioři se občas zapojují i do
tréninků dospělé reprezentace, což je jedna z mnoha výhod toho, když
hráči trénují společně na jednom místě.
Badmintonové tréninky trvají 90 – 120min a hlavním
zaměřením je zde včasné zasažení míče a jeho rychlé
odehrání. Cvičení jsou pestrá a hrají se v krátkých
intervalech (nejčastěji 40s práce, 20s pauza, 10 – 20 opakování), kde
je cílem maximální rychlost a pokud možno žádné chyby. Jeden
z tréninků je čistě zápasový a jeden se dělá pouze multifeeding
(850 míčů, cca 50min práce v kuse pro jednoho). Trenéři pro hráče
připravují program na 6 týdnů dopředu, což je pro mě příjemná změna
a “oddych”, že si nemusím každý trénink a všechno s ním spojené (od
shánění sparingu přes objednání a zaplacení kurtů až po samotnou
tréninkovou náplň) zařizovat sama. Jedinou mou “starostí” tady je
přijít na trénink a odmakat ho na 100 %. Pro někoho maličkost, pro mě
vítaná změna a velká pomoc! Kondiční tréninky jsou 3× týdně
v posilovně (silově zaměřené) a 1× týdně na dráze (intervalové
běhy). Také kondiční tréninky mají hráči od trenérů detailně
rozepsané na několik týdnů dopředu a navíc na každém tréninku jsou
s nimi a hráče opravují a kontrolují. Kondiční tréninky nestačí jen
hráčům napsat a nasdílet on-line, jak se někteří v ČR mylně
domnívají. Tvorbě tréninkového plánu předcházelo testování – avšak
hod medicinebalem nebo dvojšvihy byste tam hledali marně, testovány byly
přesně ty cviky, které se pak objevily v plánu a hráči na nich pracují
na trénincích.
Jak jsem na tom ve srovnání s nejlepšími holandskými
hráči? Na kurtu zaostávám v rychlosti – ani ne tak pohybové,
jako spíš v rychlosti odehrání úderu. Na každém herním
tréninku se dostávám do tempa, se kterým se v ČR téměř nikdy
nepotkám. Co se týče kondiční stránky, holandské hráčky
zvedají o 5 – 10 kg více (nadhoz/přemístění, 4 opakování – já
35 kg, Selena Piek 45 kg; dřep, 4 opakování – já 55 kg, Gayle
Mahulette 60 kg). Malou útěchou mi je to, že já kraluji alespoň
intervalovým běhům na dráze.
Jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost se dva týdny připravovat
v profesionálním prostředí, i když tomu předcházelo poměrně dlouhé
zařizování a domlouvání. Z tréninků a přístupu všech hráčů
i trenérů jsem nadšená, ale není všechno zlato, co se třpytí…
- Přijela jsem do zaběhnutého systému, do probíhajícího programu a jsem
to já, kdo se musí přizpůsobit, a jsou to místní hráči, kdo mají
hlavní pozornost trenérů a tréninky jsou šité na míru jejich potřebám.
To vám potvrdí každý český hráč, který někdy trénoval
v zahraničí.
- Finančně to není zrovna levná záležitost – dvoutýdenní pobyt
vyjde na cca 26 000 Kč (letenka, tréninky, ubytování bez stravy). Velký
dík proto patří Badminton Europe, od nichž jsem získala finanční
příspěvek, který pokryje cca polovinu nákladů.
Na závěr ještě něco o fungování holandského národního centra –
hráči zde trénující mají zajištěno vše potřebné pro tréninky (hala,
trenéři, míče, kondiční tréninky), ostatní (bydlení, strava,
regenerace,…) si zajišťují sama. Takto funguje většina tréninkových
center v Evropě a myslím, že právě tento model by mohl být dobrou
inspirací pro naše národní centrum. Když to může fungovat jinde
(Švýcarsko, Dánsko, Rakousko, Irsko, Holandsko…), tak proč ne u nás?
Z Arnhemu zdraví Katka