Podání v badmintonu
Z naši databáze článků pro
Vás máme překlad z Badminton magazine, autorem George Wood, manažer
anglických trenérů, článek na téma SERVIS – podání, které je
prvním úderem výměny a častokrát i rozhodne o celé výměně.
Servis a return jsou klíčovými body hry, zejména pak v párových
disciplínách. Servis a return jsou základem pro celou následnou výměnu a
často výměna končí těmito dvěma údery. V badmintonu mít podání
znamená být v lehké nevýhodě v tom smyslu, že když uvádíte míček do
hry, musíte jej poslat směrem nahoru. Úkolem podávajícího hráče je umět
zmenšit tuto nevýhodu na minimum, což mu pak dává větší šanci danou výměnu vyhrát. K tomu je
potřeba, aby si hráč byl vědom kam úder zahraje a co může očekávat od
následného úderu-returnu. Čím je lepší jeho schopnost si toto uvědomit a
předvídat následný úder, tím je větší úspěšnost jeho podání .
Servis je statický úder, kdy hráč při podání nehybně stojí a má poměrně dost času si uvědomit postavení returnujícího hráče a podle toho se rovněž rozhodnout kam a jaký druh podání zahraje. Plocha, kam lze míček podáním zahrát je poměrně malá (při správném postavení přijímajícího hráče), takže je při podání potřeba naplánovat, kam míček nasměrovat, pečlivěji, než je tomu při samotné výměně ve hře. A zároveň rovněž předvídat odpověd soupeře.
Velmi často vídáme, že hráč servíruje stále do jednoho a toho samého místa, čímž dává možnost soupeři zvyknout si na jeho servis a snižuje tak účinnost podání. Je to stejné, jako kdyby fotbalista kopal penalty pokaždé úplně stejně, velmi rychle se brankář uvědomí, kam hráč míč pošle a samozřejmě již dopředu ví, na kterou stranu skočit.
Samozřejmě taktika podání je závislá na hráčské vyspělosti jak partnera tak soupeřů, ale jediným dalším limitem je představivost a ochota zkusit něco trochu jiného a třeba překvapit soupeře. Výhodou je že, hráč nemusí být nijak výrazně technicky brilantní, aby se pokoušel zdokonalit efektivitu vlastního podání.
Tady jsou dvě rady jak postupovat:
Směr
Pokud zahraje hráč krátké podání potom samozřejmě je jeho úkolem pokrýt hru na síti a tím pádem také následný krátký return. JE velký rozdíl v tom ,kam hráč míček při podání zahraje. Tak jak už bylo řečeno není dobré servírovat po celou dobu do stejného místa. Tím pak se pokrytí na síti stává čím dál náročnější. Je dobré mít v zásobě několik variant pro krátký servis, tak aby soupeř do poslední chvíle nevěděl kam míček z rakety servírujícího hráče poletí.
Příklad: Nejčastěji zahrané podání směřuje do tzv.T zony, průsečíku středové čáry a přední čáry pro podání. Je ale výhodné umět zahrát míček i do vnějšího pole, mezi dvě podélné čáry, tzn. k vnější čáře. Pak můžeme velmi často očekávat krátký úder po čáře těsně za síť, protože krátký míček hraný křížem přes síť je velmi nebezpečný a vesměs dává šanci servírujícímu hráči sklepnutí na síti. Toto umožnuje podávajícímu hráči být připraven na soupeřův return a snížit riziko překvapujícího úderu.
Síla
Síla úderu při podání je často podceńována. Řada hráčů hraje servis stále stejnou silou, tak aby míček dopadal těsně za podávající čáru. Opět to dává možnost returnujícímu hráči si velmi brzy zvyknout na soupeřovo podání. Podávající hráč by měl přemýšlet, jak trochu zmást svého soupeře tím, že bude mít v zásobě podání různé síly.
Příklad Po několika podáních, která dopadla těsně za čáru zkusí hráč zahrát úder s větší silou a tím změní tzv „timing- načasování“ hráče přijímajícího. Returnujícího hráč pak daleko hůře zahraje krátký míč za sít. Je vesměs nucen míč zvednout a tak dá svému soupeři šanci k útočení. Kromě toho také je samotná síla returnu jiná oproti předchozím a může to opět vést k chybě při returnu.
Je spousta variant podání. Je na každém hráči si uvědomit důležitost tohoto úderu a na trenérech pak, aby své svěřence vedli k nácviku několika typů podání. převzato z originálu, autor George Wood, článek v Badminton Magazin, překlad Halka Bitmanová pro účely badmintonové výuky
