badminton je badec.cz

Petr Koukal bojoval, co mu síly stačily o body do kvalifikace OH 2012. Nebyl daleko od semifinále na challengru v Guatemale, respektive jen dva míčky, a to za stavu 19:19 v druhém setu. I tak si odváží slušný bodový příděl 2200 bodů. Po vítězství na Slovensku a 5. místě zde, se tak výrazně vzdaluje ostatním českým singlistům. Petr nám poslal krásný článek, přinášíme Vám jej zde:

Dlouhá třísetová bitva s Pedro Yangem se mi nakonec stala osudnou, protože v koncovce druhého setu a v celém třetím setu s Pedrem Martinsem mi už chyběly síly a nedokázal jsem tento čtvrtfinálový zápas dotáhnout do úspěšného konce…

K zápasu jsme nastoupili jen pár hodin po velmi vyčerpávajícím zápase s Yangem. Možná se projevila i nedostatečná aklimatizace a celková tělesná únava způsobená změnou prostředí a velkým časovým posunem. Zároveň se také jednalo o první večerní zápas, kdy v hale bylo podstatně méně světla než během dne a díky mým problémům s poškozenou rohovkou, jsem několik míčků úplně minul a další netrefoval čistě.

Nicméně nutno především dodat, že Pedro Martins hrál lépe, než jsem čekal. Oproti předchozím zápasům, které jsem sledoval, udělal velmi málo chyb, pohyboval se rychle a hrál chytře.

Od začátku jsem cítil, že nejsem fyzicky úplně ready a spoléhal jsem se tedy více na zkušenosti a taktiku. Byl jsem o poznání pomalejší než soupeř a prakticky celou dobu jsem byl pod tlakem a jen “následoval” jeho tempo. I přesto se mi ale podařilo vyhrát 1.set 21:15 a věřil jsem, že zvládnu i druhý.

Pedro ale ještě přidal na rychlosti a dostával mě pod neustálý tlak. Znovu se mi ale dařilo hru kouskovat a nějakým způsobem jsme se dostali až ke stavu 18:18. Věděl jsem, že je to teď a nebo nikdy, byl jsem vyčerpaný a vidina 3.setu byla velmi nepříjemná.

Dvě vyrovnané výměny, jednou smeč na čáru ode mě, podruhé od Pedra. 19:19. Dva body od semifinále… “Risk je zisk”, říkám si a poprvé za zápas jsem zkusil vyběhnout na soupeřův servis trochu napřed. Vyplatilo se, míček zahrávám nad páskou a drajvem se snažím trefovat na tělo. Už když vidím míček letět od mé rakety, tak jsem šťastný, že se mi to podařilo tak, jak jsem chtěl a začínám vymýšlet snad poslední výměnu zápasu. Pedro ale vytahuje neskutečný úder, nechápu jak, ale míček se najednou od nějaké části jeho rakety odráží a letí těsně přes pásku zpátky na moji polovinu a já už nestihnu zareagovat. Nevěřícně kroutím hlavou. Podobná situace jako v jednom z mých nejhorších zápasů s Carlem Baxterem na Mezinárodním mistrovství ČR 2008. 19:20.

Pedro je na koni, další výměnu útočí a mě nezbývá než zariskovat na síti. Míček končí na pásce a já vím, že je konec.

Jsem zničený, bolí mě celé tělo a přes nemocnou rohovku na levém oku vidím mlhavě a nemůžu se soustředit tak, jak bych chtěl. Nemám fyzické ani morální síly na 3.set. Zkouším to zlomit, přemlouvám se abych hrál. Říkám si, že je to jen 21bodů, že i soupeř toho má už plné zuby a že i poslední sirka v krabičce může zapálit oheň ve větru… Podvědomě jsem ale už prohrál. Vím to a nedokážu to v sobě změnit. Nedá mi to, neumím zápas vypustit, tak se snažím ze všech sil, ale hra a především pohyb postrádá rychlost. Trápím se a prohrávám 1:6, 5:11, 6:14. Vzpomínám si na spoustu téměř prohraných zápasů, které jsem ještě dokázal otočit. Naposledy to zkouším, ale když už to vypadá, že se chytám, dvakrát za sebou prakticky úplně minu snadný úder a to mě položí. Na hodinách je 66 minut a já prohrávám 11:21.

Jsem naprosto zničený, fyzicky i psychicky. Stačilo tak málo a mohl už jsem být ve sprše na hotelu a odpočívat před sobotním semifinále. Věřil jsem, že můžu vyhrát celý turnaj, ale v rozhodujícím okamžiku jsem to nezvládl. Možná ale zvládl. Zariskoval jsem, což jsem dřív v těchto momentech nedokázal. Neměl jsem odvahu. Snažím se z toho brát to pozitivní. Věřím, že je to změna k lepšímu. A že se mi to časem vrátí. Věřím.

Jedu na hotel, dávám si dlouhou sprchu a následně vyrážím s přáteli na večeři. Nechce se mi, ale jdu. Potřebuji přijít na jiné myšlenky. Šel s námi také Yuhan Tan z Belgie. Také prohrál ve čtvrtfinále. Ve 2.setu vedl už 17:10 a prohrál 19:21.

Rozumíme si, vyprávíme si zážitky ze hry i ze života a nakonec z toho byl velmi příjemný večer zakončený v místním “music clubu”, ze kterého jsme odcházeli s tím, že jsme na kurtu nechali úplně všechno, co jsme v danou chvíli měli. Jen to prostě tentokrát nevyšlo. I takový je sport. Je krásný.

Zdravím čtenáře badec.cz a mého webu, dík za Vaši podporu. Petr 

PS:  Petr k článku připojil i fotku z večírku, výtvor, který si sám udělal před sebou na stole v Music Cafe Guatemala City. Petr i všichni jeho fanoušci, ví, že opravněně a je zase o krůček blíž svému cíli… fotku si zobrazíte zde.

Tento příspěvek byl vložen dne Neděle, Září 18th, 2011 v 18.11 a je uveden v Novinky. Jakoukoliv aktivitu můžete sledovat skrz RSS 2.0 feed. Můžete zanechat leave a response, nebo trackback z vašeho webu.